PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na svém druhém albu jsou EAST OF THE WALL v podstatě novou kapelou. I oni se totiž rozhodli dříve ryze instrumentální hudbu obohatit o vokální projev a přidat se k většině „plnohodnotných“ hudebních těles. A tento fakt jakoby Američané chtěli vykřičet do světa všemi svými schopnostmi a talentem, který už potvrdili i na svých předchozích počinech. Jejich letošní novinka totiž kromě velkorysé stopáže nabízí i více než solidní porci pestré a kreativní muziky.
Kreativita je totiž tím prvním, co vás při poslechu „Ressentiment“ napadne. Skladby doslova hýří myšlenkami, nespokojují se s přímočarým postupem ani sázkou na jedinou ústřední melodickou linku a doslova na vás hrnou příval nových a nových nápadů. Instrumentálně zdatné těleso si na svá bedra naložilo solidní porci, kterou však zároveň především v několika prvních písních zvládá kočírovat s pozoruhodnou jistotou. Nadžánrovost je asi nejvýstižnějším popisem současného počínání EAST OF THE WELL, ale základy jejich hudby jsou stále jasně čitelné. Ačkoliv bych v tomto případě ještě nerad šermoval s výrazy jako „originalita“, způsob jakým si tato v současnosti pětice ochočila vlivy hardcore, screama anebo progresivního rocku, určitě nepatří k dříve příliš často slyšeným. Důraz na instrumentální preciznost zde nenachází protivníka v ostatních faktorech tvořících kvalitní píseň, ale naopak můžeme hovořit o (téměř) dokonalé spolupráci. Schopnost dojmout, ovládnout posluchače podmanivými kytarovými ornamenty a vzápětí jej ostrým riffovým válcem nekompromisně poslat zpátky do reality se zde mísí zároveň s s kompoziční jistotou protřelých mazáků. Svůj podíl na tom má bezpochyby i nový element v hudbě EAST OF THE WALL. Hlasivky dvojice Chrise Alfana a Kevina Conwaye se stávájí její výraznou součástí, ale zároveň svým projevem zbytečně nevybočují z dobře vyladěného orchestru. Vokály taktéž nezapřou ukřičené hardcorové kořeny, ale schopnost tyto organicky propojovat se zpěvnými linkami z nich činí veliký přínos a zároveň i nepostradatelné zákoutí světa zvaného „Ressentiment“.
Až by se soudě dle předchozích řádků mohlo zdát, že album postrádá jakoukoliv slabinku. Zpočátku tomu vše nasvědčuje. Skvělou píseň střídá ještě lepší, nálady se přirozeně přelévají mezi oběma póly emočního spektra a pestré aranžmá (použití latinskoamericky znějících dechových nástrojů v „It´s Always Worthwhile Speaking To A Clever Man“) ještě zvýrazňují celou tu hudební radost. Vše se však trochu zadrhává po doznění instrumentální nostalgie „Maybe I’m Malaised“, po které měla přijít už jen závěrečná „Beasteater“ a dojem by byl téměř stoprocentní. V závěru se totiž přeci jen začíná projevovat syndrom přecenění vlastních (kompozičních) sil. Tempo jakoby najednou uvadalo, jednotlivé skladby ztrácejí emoční náboj a dochází tak k efektu ztráty pozornosti. Je tak trochu ironií, že devítiminutová „A Long Defeat“ (míněno s trochou nadsázky) nezůstává svému názvu nic dlužna. Ne, že by sama o sobě nedokázala nabídnou kvalitu, která je ke slyšení v předchozích minutách, ale právě díky tomu, že už jen víceméně přehrává vše dříve vyřčené, tak trochu ztrácí na výsledku a to je i případ děje následujícího.
Navzdory předimenzované stopáži však můžeme směle hovořit o jednom z nejvýraznějších a zároveň nejnadějnějších počinů letošního roku. Živočišná dravost a melancholická jemnost jdou ruku v ruce s vyššími ambicemi na poli instrumentálním, což ve výsledku dává velmi vyváženou nahrávku, přímo stvořenou pro dlouhodobý poslech a bádání.
EAST OF THE WALL a jejich druhé album nabízí trošičku nevyrovnanou kvalitu, ale ty silnější momenty (a že jich na kolekci není málo) předčí i těch několik málo nedostatků.
7,5 / 10
Matt Lupo
- kytara
Kevin Conway
- kytara + vokály
Chris Alfano
- kytara + vokály
Brett Bamberger
- basa
Seth Rheam
- bicí
1. The Ladder
2. Salieri
3. Fool's Errand
4. Wisp Of Tow
5. Ocean Of Water
6. It's Always Worthwhile Speaking To A Clever Man
7. Fleshmaker
8. Maybe I'm Malaised
9. A Long Defeat
10. Gordian Corridor
11. Handshake In Your Mouth
12. Don't Stop Bereaving
13. Beasteater
Redaction Artifacts (2013)
The Apologist (2011)
Ressentiment (2010)
Split with Rosetta / Year Of No Light (2009)
Farmer's Almanac (2008)
East of the Wall (EP) (2007)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Translation Loss Records
Stopáž: 62:32
Produkce: Will Putney
Studio: The Machine Shop
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.